Jednalo se o případy, kdy občané následně zavolali na linku tísňového volání 112 nebo 150 a na místo vyjeli hasiči, případně další složky IZS.

Zmíněné detektory byly instalovány ve dvou vlnách, hlásiče požáru byly umístěny do 11 078 bytů a detektory oxidu uhelnatého do 2 599 bytových jednotek. Detektory oxidu uhelnatého byly instalovány do bytů s reálným rizikem úniku nebezpečného plynu, zpravidla do obydlí vybavených plynovými kamny či karmami apod. Nákup detektorů byl financován z Fondu pro upevnění veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany osob a majetku, jehož zdrojem jsou mimo jiné i prostředky z vybraných pokut udělených Městskou policií Ostrava. Celkové náklady za nákup zařízení činily 4,9 milionů korun s DPH. Montáž detektorů hradily jednotlivé městské obvody.

"Zařízení, jehož pořizovací cena se pohybuje v řádech stokorun, umí zachraňovat životy a zdraví obyvatel města a významným způsobem zvyšuje bezpečí v bytech. Téměř 140 výjezdů hasičů po detektory oznámených nebezpečných situacích ve svém důsledku zamezilo nejtragičtějším následkům na životech," konstatoval primátor města Tomáš Macura.

"Hasiči v České republice denně zasahují v průměru u devíti bytových požárů. Nejčastější příčinou těchto požárů je nedbalost nebo technická závada na spotřebičích, kterou sebelepší prevencí nelze zcela vyloučit. Denně řeší hasiči také v průměru tři úniky nebezpečných plynů v domácnostech. Prakticky jedinou ochranou obyvatel před zraňujícími nebo smrtelnými účinky požáru, resp. toxické koncentrace nebezpečných plynů je instalace hlásičů požárů a detektorů nebezpečných plynů. Právě jejich instalací se Ostrava posunula s bezpečností o obrovský kus dopředu a předběhla jiná města v České republice," doplnil náměstek krajských hasičů Radim Kuchař.

V uplynulém roce Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje evidoval v rámci města Ostravy 21 událostí v objektech či bytech, kde byl instalován hlásič požáru a sedm událostí s aktivací detektoru oxidu uhelnatého. Ve většině případů došlo díky reakci detektorů k včasnému varování uživatelů bytů či jejich sousedů a odvrácení škod na životech, zdraví či majetku. Tak tomu bylo například na konci loňského února, kdy signalizace upozornila sousedy na kouř v bytě majitelky, která zapomněla na zapnutém sporáku potraviny a již byla mimo město nebo v srpnu, kdy obdobně sousedé zavolali hasiče do bytu souseda, který usnul při ohřívání večeře a krom hrozícího požáru jej ohrožovalo i velké množství vyvinutého kouře. Obdobně tomu bylo i v případech úniku oxidu uhelnatého, kdy detekce odhalila jeho únik z porouchaného plynového průtokového ohřívače vody či plynového kotle.

Z výše uvedeného vyplývá, že aplikovaná preventivní opatření jsou účinná a můžeme jen doufat, že Ostrava bude touto preventivní činností inspirovat i další města a další majitele bytových domů.