Každý měsíc, kdy tamní lékaři nemohli operovat, znamenal téměř dvě stovky odložených operací, v průměru totiž na ortopedii dělali ročně až 2300 operací na dvou sálech. V rozhovoru s ČTK to uvedl primář ortopedie Michal Mačák.

Například operací endoprotéz provedli na ortopedii v necovidovém roce 2019 zhruba 600, o rok později už jich bylo 460 a loni ještě o stovku méně. Nyní se oddělení začíná vracet k plánovaným operacím. Podobně jako nelze okamžitě rozjet plně naložený vlak, není ale podle primáře možné obnovit ze dne na den provoz ortopedického pracoviště.

"Úplně napevno míváme v běžném provozu pacienty objednané zhruba měsíc až dva dopředu a na třetí měsíc jsou operace rozjednané, protože lidé se na to samozřejmě musí připravit. Není to tak, že písknete a člověk může přiběhnout do nemocnice. Musí mít třeba předoperační vyšetření. Když se objeví něco jako covidová vlna, tak toto všechno musíte zastavit a všem těm lidem zavolat... A tohle sestřičky musely kvůli covidovým vlnám udělat několikrát. Lidi jsme nejprve objednali a pak zase zrušili. Představte si, kolik to je telefonátů, to je prostě neuvěřitelná práce," řekl Mačák.

Teď podle něj pro změnu zvoní telefony na oddělení. Když se pacienti dočetli, že se začne znovu operovat, chtějí vědět, kdy přijdou na řadu. "Opravdu u nás drnčí jeden telefon za druhým. Když k vám nikdo nevolá, je to špatné, ale když k vám volají všichni, tak je to taky špatně. Komunikace s některými lidmi je navíc velmi komplikovaná. Někteří jsou starší a mohou hůře slyšet, mnoho lidí už je i agresivních," řekl primář.

Podle něj se navíc ukazuje, že po dobu covidu se mnohým pacientům obecně zhoršil zdravotní stav, protože nechodili ani k dalším lékařům. "Takže se třeba dostanou na řadu, my je oslovíme a v rámci předoperačního vyšetření se objeví onemocnění, kvůli němuž k nám nemohou nastoupit, ten člověk vám fakticky vypadne a dozvíte se to třeba pár dní před operací. Těch komplikací kolem je nesmírné množství," řekl primář. Obává se toho, aby se operace kvůli nástupu omikronu zase nezastavovaly. "Nejde jen o to, že se musí zastavit operace, ale do karantény se mohou dostat třeba lidé, kteří nám perou prádlo, a bez toho my zkrátka nemůžeme pracovat," řekl Mačák.

Zatímco před covidem pacienti na endoprotézu čekali méně než rok, nyní se tato doba prodloužila zhruba na dva roky. "To už je opravdu neúnosné. Ono se řekne, že ortopedie je plánovaný obor, ale když lidé mají velké bolesti a čekají na operace měsíce, a teď už i roky, tak ono to zase tak neakutní obor není. Jenže my nejsme teď schopni těch lidí ošetřit dvakrát tolik, není to jako výrobní linka v automobilce, která může jet na třísměnný provoz," uvedl lékař.

Domnívá se, že právě ortopedie patří k oborům, na které měl covid největší negativní dopady. Nejde jen o pacienty, jejichž zdravotní problémy se odklady operací výrazně zhoršily, ale i o samotný personál oddělení. "Máme mladé kolegy, kteří potřebují k atestacím splnit určité počty operací a oni neoperují," uvedl Mačák. Dodal, že pro zdravotníky z ortopedie bylo také velmi náročné vypomáhat na covidových jednotkách, protože jde o zcela odlišné obory. "Nikdo si také neuvědomuje, že na ortopedii nám třeba zemře jeden člověk za rok a na covidových lůžkách nám tady pak umírali dva až čtyři denně. Pro personál to byla neuvěřitelná psychická zátěž."